Na dva týdny jsem se stala kuřetem. Počítač jsem vyměnila za žlutý huňatý kožíšek a vyrazila po krajích České republiky přesvědčovat voliče a voličky, aby dali preferenční hlasy ženám. Přináším zápisky z cest kuřete, které nabízí malou ochutnávku toho, jak o politice smýšlí obyčejní lidé.

Kuře - maskot kampaně "Dámy mají přednost" Fóra 50 % - vyrazilo dva týdny před volbami přesvědčovat lidi, ať volí ženy. Na kandidátkách jich bylo totiž jako obvykle poskrovnu a kuře tak zůstává téměř jediným spojencem, na kterého se političky mohou spolehnout. Rozhodlo se proto objet všechna krajská města a ženy podpořit. Když to neudělají samy strany, přece je nenechá ve štychu. Na pomoc si vzalo dalšího spojence z ptačí říše, papouška Lóru.

Chcete 50 % mužů v politice? Kroužkujte ženy!

Lóra radila v místním rádiu voličům a voličkám, ať přestanou kroužkovat ptáky a kroužkují ženy. Ptačí koalice se však pár dní po zahájení kampaně s překvapením dozvídá, že spot byl z vysílání rádia stažen, protože je dle vyjádření nejmenované právní kanceláře prý diskriminační. Kuře tak zůstává ve své pouti samo. Jeho odhodlání je však o to větší.

Neúnavně diskutuje s lidmi na ulici a přesvědčuje je, že jít k volbám má smysl. Že sice chápe jejich rozčarování z politiky (kulantně řečeno), ale nadávání přeci nic neřeší. Vysvětluje, že není z žádné politické strany, že jenom podporuje ženy. Stranu ať si vyberou sami, do toho jim přeci mluvit nemůže. A taky že není reklamou na KFC, no dovolte ?! Trpělivě vysvětluje, co že to jsou ty preferenční hlasy a co to znamená kroužkování. A taky proč by si přálo více žen v politice.

Reakce jsou různé: „To má něco společného s politikou? Tak s tím na mě nechoďte.“ „Tak kterou stranu to mám volit?“ Nebo dokonce: „Tak kam vám to mám hodit?“ či „Nechci další ženský, hysterický,“ to řekla prosím pěkně jedna dáma v Českých Budějovicích. Ale převažují pozitivní reakce, hlavně od žen. Mnohé se dávají do hlasitého smíchu a souhlasí, že „ty baby podpoří, protože je to potřeba.“ A některé prý už je kroužkují dávno. Časem kuře intuitivně oslovuje hlavně ženy, které podle všeho mají pro jeho snažení větší pochopení. Občas se kuřeti dostane celé přednášky o tom, že všichni politici jsou pakáž. Jako třeba od jednoho pána v Liberci: „Tak jsem tomu Slávkovi (Sobotkovi) říkal: ty nemůžeš bejt premiér, ty na to nemáš. Já mu tykám, víte. To já bych byl lepší premiér.“ S poněkud kontroverzním řešením pro snížení feminizace základních škol přichází v rámci diskuze pán z Českých Budějovic: „To je jednoduchý. Musí se schválit novej zákon, kterej by povoloval fyzický tresty.“ Kuřeti jde občas ze všech těch lidových mouder hlava kolem.

V několika městech se ke kuřeti připojují místní političky, které jeho snahu oceňují. A také dobrovolnice a dobrovolník, kterého poslala maminka. Společně jim to jde lépe od ruky. Kuře má radost, že v tom není samo. Občas si ho přijde vyfotit nějaký novinář a položit mu pár otázek. Anebo se s ním fotí místní mládež, což má kuře vůbec ze všeho nejradši. A taky se mu líbí všechny ty výlety: nocleh ve stínu vysokých pecí Vítkovických železáren, černý penis na náměstí v Brně, krásná poděbradská kolonáda, neméně krásná karlovarská kolonáda, kde se musí nejprve ujišťovat, že lidé mluví česky. V Liberci žasne nad všemi těmi nablýskanými nákupními centry, až by jeden nevěděl, které si vybrat! A na závěr hustý Ústí. To už je pátek ráno a volby jsou na spadnutí.

Kuře ví, že ho čeká nejtěžší část celé kampaně. Pokusí se přesvědčit samotného pana prezidenta, ať volí ženu. Zjistilo si, kdy a kde půjde pan profesor volit. Má trochu strach, jestli po zákeřném a nebezpečném atentátu v Chrastavě nebude nebezpečné pokusit se ho oslovit. U volební místnosti v Kobylisích se to skutečně policisty jen hemží. Většina z nich nemá uniformy, a tak jim kuře nic netušíce rozdává samolepky. Sice chtějí vidět občanku, ale jinak to jsou moc milí pánové a nálepku si prý někam nalepí. Ujišťují se, zda kuře není ozbrojeno, třeba jen plastovou pistolkou. Kuře je ujišťuje, že přišlo v míru. Naštěstí mu věří, dokonce se seznamuje i s panem kapitánem, který tomu všemu velí a omlouvá se za komplikace. Prý jsou teď všichni strašně nervózní...

Dostat se k hlavě státu není jen tak...

Potom přichází ta velká chvíle: blesky reportérů blýskají, z auta vystupuje prezident se svou chotí. Kolem nich bdělá ochranka, ostražitě se rozhlížející na všechny strany. Kuře vyráží kupředu. Jeden z bodyguardů ho sice nelítostně odstrkuje pryč, ale kuře se jen tak nedá. Nakonec se mu podaří předat nálepku aspoň první dámě. Kampak si ji asi nalepí? Prezidentský pár nasedá do auta a odjíždí a kuře ví, že jeho mise je pro tento rok splněna. Na viděnou u dalších voleb!